Ahoj všichni,

Jsem rád, že se opět vidíme, sice za jiných okolností, ale jsem šťastný, že jsem nadále zůstal ve vašich srdcích a vzpomínkách a má duše má pevné místo tam nahoře a nebloudí.

Chtěl bych s vámi sdílet nějakou tu vzpomínku na mě a připomenout si s vámi tady na zemi společné chvíle, které nikdy nemůžou vymizet. I když můj život nebyl jednoduchý, někdy jsem měl pořádně naloženo, jak se říká lidově, nemoc se střídala za nemocí, někdy se sešly, tak to bylo velmi náročné. Přesto jsem rád, že jsem tu s vámi mohl být, byli jste pro mne vším. Miloval jsem svou rodinu a vždy se snažil ji stmelovat a být jí obklopen.

Měl jsem rád prostý život, uměl jsem se radovat z maličkostí. Např. Dáši, s tebou, byl jsem na tebe pyšný, co jsi vše zvládala. Mohli jsme mluvit o všem, i třeba o zednických pracích… sranda. A nebo jsem tě učil plést, co jsem se naučil v dětském domově.

S tebou, Pepčo, když jsme spolu probírali auta, motorky. Obdivoval jsem, jak krásně umíš malovat, jak precizně. Věčně vymalované pastelky, fixy. Nejvíc byly ty tvoje nádherné výlety, které jsi uměl do detailu naplánovat, kamkoliv, hlavně do přírody. Tu krásu, kterou jsem s tebou mohl sdílet, jako by se zastavil čas, jen jsem se kochal a nabíral energii.

Alčo, tvoje švestkové koláče byly výborné, nebo naše houpačka na zahradě. Vím, že ji máš u sebe. Začalo padat listí, už bylo uklizeno, nádobí umyto, podlaha vytřena… musím se smát.

Péťo, obdivoval jsem tě, jak jsi vše zvládal. Tolik aktivit, hasiče, fotbal, spoustu práce, no nezastavil ses. Však nás to všechny moc zasáhlo, víš, o čem mluvím. No nic, teď jsem ti nablízku a hlídám tě.

Tobě, moje manželko Alčo, nebo mámo, jak jsem ti říkal, také chci poděkovat za to, že jsi při mně stála, starala se. Nebylo to se mnou jednoduché, ale dali jsme to spolu. Nejlepší bylo, když jsme něco kutili spolu, třeba pekli cukroví, vždy jsme ho pomalu spálili, nebo zasadili brambory a sklidili přesně tolik, kolik jich bylo. Česnek jsem vytahoval očima… To bylo jen na odlehčení. Samozřejmě jsme spolu prožili kus života, na který budu rád vzpomínat.

Také pozdravuji Bildu, lumpa jednoho.

Také myslím na moje vnoučata – Kristýnku, Romču, Justýnku, Elišku, Natálku, Gabču, Amynku, ale i na Sárinku, která teprve rostla v bříšku, cítil jsem to. Ať se vám všem daří v životě a jste spokojeni.

Jak jsem se již zmínil, rád jsem vařil, dost často jsem nevěděl, co z toho vykouzlím. Pod několik receptů se ale jistě můžu podepsat. Třeba halušky, o kterých jste říkali, že jsou bezkonkurenční, holubky, co dělával i můj tatínek, anebo takový dobrý flamendr. Ale stejně, řízek byl nejlepší, u mě na prvním místě. Také to bylo to poslední, co jsem si s vámi mohl dát.

Nebál jsem se sednout k šicímu stroji nebo něco opravit, zasadit. Pořád jsem něco rochal v garáži mezi motory. Rád jsem občas zašel také k sousedům na pivo nebo jen tak na pokec.

Byl jsem dost často tvrdohlavý a ne úplně vždy jsem s vámi sdílel váš názor. Na druhou stranu jsem byl šťastný, že vás mám, a myslím si, že jsem se snažil vás ve všem podporovat a chovat k vám úctu a pokoru.

Děkuji za to, že jsem tu s vámi mohl být. Více vzpomínek se mnou můžete sdílet zde. Prý se tomu říká QR kód. Nikdy jsem těmto počítačovým věcem nerozuměl, byla to pro mě španělská vesnice. A tam si něco málo se mnou připomenete.

Děkuji všem, kterým jsem zůstal v srdcích a nezapomněli na mě.

Také na tebe myslíme, táto, tati – tvé děti. To je od nás pro tebe.